Baňkování

Léčení baňkami je metoda založená na přikládání skleněných kulatých nádobek - baněk - nahřátých vzduchem, při ochlazování kterého se vytvoří podtlak Tato metoda je velmi stará, známá již ve starověku a je používána nejen na potlačování bolestí pohybového aparátu, ale i na zmírnění vnitřních obtíží.
O léčení bankami se zmiňuje již v roce 120 slavný římský lékař Galenus. Paracelsus v první polovině 16. století napsal: "Kde příroda způsobila bolest, tam nahromadila škodlivé látky. Pokud není sama schopna tyto látky odstranit, musíme jí přijít na pomoc a udělat v těchto místech umělý otvor". Baňkovalo se všemi předměty, v kterých se dá dosáhnout podtlak. V Africe to byly kalebasy, v Indii upravené bambusové trubky, staří Germáni používali kravské rohy. Ve středověku byla metoda léčení bankami velmi rozšířená. V 19. století ji propagoval významný německý lékař Hufeland, který ji systematicky aplikoval i při chorobách vnitřních, například plicních a srdečních. Počátkem 20. století se baňkování vrací do rukou laických léčitelů. Banky jsou aplikovány především na zádech, výjimečně jinde. V současnosti se znovuobjevuje význam baňkování.





Nahlásit chybu